Již v zimních měsících si Liberecké Off Road Centrum stanovilo termín odjezdu expedice na 25.5.2007. Cíl expedice byl ještě další měsíce tématem k diskusi. Převládaly názory k návštěvě nových oblastí. V polovině dubna bylo jasno. Cílem expedice bude Rumunský Banát – oblast jižních Karpat sousedící s veletokem Dunaje. Oblast Banátu je známá Českými vesnicemi zasazenými do krásné horské krajiny podhůří Karpat. Organizaci příprav si vzal na triko Orel. Po nastudování podkladů k této oblasti začal s přípravami. Z podkladů bylo zřejmé, že bychom mohli pomoci Rumunským Čechům materiálně a hlavně dětem. A tak byl na světě další cíl - materiální pomoc. Po kontaktu s ředitelem školy v Gärniku bylo nashromážděno dost materiálu pro děti Gärnické školy. Den odjezdu se blížil a přípravy vrcholily jak na vozech tak na materiální pomoci.
Pátek 25.5.2007 v 9:00 Expedice Banát 2007 vyjíždí z klubových prostor ve Vratislavicích směrem na Prahu a D1, po které jede směr Bratislava. Nic nejde jednoduše a tak již na D1 začínají problémy u jednoho z vozů - prasklý chladič. Problémy vrcholí za Brnem, kde začíná být jasné, že to také odneslo těsnění pod hlavou motoru. Rychlá organizace opravy u kamarádů v Jihlavě překopala plán prvního dne. Dva vozy se vrací do Jihlavy a druhá část výpravy počká na jihu Moravy. Pro druhou část Orel narychlo připravil páteční večer ve sklípku v Mutěnicích s koštem dobrého mutěnického vínečka. Přátelé v Mutěnicích byli skvělí, rychle košt připravili s pravou moravskou pohostinností.
Vyrážíme z Vratislavic.
"Víc hlav víc ví" potíže s těsněním.
Tak tady jsme zakončili den, paráda.
Sobota 26.5. 2007 - Ráno po koštu bylo kruté. Nejednomu členu výpravy dunělo v hlavě a na odjezd to zrovna nevypadalo. Zprávy od skupiny v Jihlavě byly příznivé: oprava se podařila, kolem jedné vyrážíme s hotovým autem. V odpoledních hodinách se obě skupiny srazily u Břeclavi a tak společně vyráží směr Bratislava. Po překročení Slovensko-Maďarských hranic pokračujeme po dálnici na Budapešť a Szeged. Před Kecskemétethem nás zmáhá noční únava a tak kempujeme na velkém dálničním odpočívadle.
Někteří z nás snídali meruňkovici od Pepy, byla výborná :-)).
To byla divočina.
Neděle 27.5.2007 – Budíček v 5:30 a odjezd v 6:00 směr Szeged, Temešvár a Banát. Cesta po maďarských dálnicích je příjemná a utíká rychle. Kolem 10té tankujeme na předměstí Timisoáry. Odbočujeme směr Moravita a končí pěkné silnice. Před Moravitou odbočujeme vlevo na Oravitu a za ní vlevo do hor. Začíná podhůří Karpat s nadmořskou výškou kolem tisíce metrů. Zdoláváme pas a vjíždíme do horské vesnice Carbunari. Spouštíme se k obci Moldova Noua. Dostáváme se konečně do terénu a hledáme něco k uspokojení offroaďáckého absťáku. Prudké sjezdy a výjezdy mimo cesty nás dostávají do varu. Konečně terén. Nicméně se blíží podvečer a my máme cíl, přiblížit se co nejvíc ke Gärniku. Sjíždíme do Moldova Noua a před námi se otevřel pohled na obrovské řečiště Dunaje, které se zařezává do skalních útesů famózních výšek. Kamery vrčí, foťáky cvakají spouštěmi, před námi se z Dunaje tyčí skála ve tvaru žraločí ploutve. Čas nás tlačí k další cestě ke Gärniku. Odbočujeme s pobřežní silnice k vesnici Sichevita a stoupáme do hor. Ve vesnici je veselo, na silničce se tančí a naše kolona tak trochu ruší večerní zábavu místních obyvatel. Silnička se mění v prašnou a kamenitou cestu, která serpentinami stoupá ke Gärniku – osamocené české vesnici vysoko v horách. Je večer a v Gärniku máme domluvenou návštěvu na pondělní dopoledne. Hledáme místo na kemp a vyjíždíme na opuštěný horský hřeben. Oheň, papouch a pivo – to jsou večerní společníci výpravy.
Pondělí 28.5.2007 – Vstáváme po osmé hodině, vydatná snídaně a odjezd po hřebeni na pěkný horizont s výhledem na západní část pohoří. Mezi lesním porostem narážíme na cestu, která nás kolem spícího Rumuna vede místo do Gärniku do vesnice Padina Matei. Na chvíli ztrácíme orientaci, sledujeme pravou Rumunskou bídu, mizerné domy, otřesné špinavé okolí. Mizíme opačným směrem, než potřebujeme a spouštíme se opět k Moldova Noua. Před vesnicí nalézáme prudký výjezd vlevo a chytáme správný směr ke Gärniku. Začíná opět pořádný terén a na řadu přicházejí navijáky. Výjezd nás dost zdržel a tak do Gärniku přijíždíme po poledni. Před cedulí Gärniku potkáváme macatou lišku se slepicí v tlamě. Divočina jak má být. Vjíždíme do Gärniku a s napětím očekáváme setkání s českými krajany. V polovině táhlé vesnice potkáváme místního obyvatele a spouštíme na něj česky. Trochu zvláště zní od místního rodáka čeština, který nám hned dává vědět, kde najdeme pana ředitele školy s typickým českým jménem Josef Bouda. Přijíždíme ke škole, ale pana ředitele nacházíme před školou u stolku s pivem a skupinou rodáků – krajanů. Dáváme se s nimi do řeči a předáváme materiální pomoc dětem. Toto pondělí je svátkem a tak již děti ve škole nejsou. Pan ředitel je rád za každou pomoc a tak nás těší, že dovežený materiál dětem pomůže. Po předání jedeme společně do místní hospůdky na společnou debatu u točeného. Dozvídáme se spoustu zajímavostí o životě českých krajanů a dostáváme typ na pokračování naší expedice. Po dvou hodinách odjíždíme po červené turistické značce do polí směrem k mlýnkům U Petra. Po offroadění po uzoučkých polních cestách sjíždíme do malebného údolí se starými ještě funkčními mlýnky na obilí. Kempujeme a na řadu přichází Gumídkův butárek a vývar s játrovými knedlíčky a vepřo knedlo zelo. A také harrachovský František – téměř domácí kvasnicové pivo… Opravdu kulinářský večer zakončujeme papouchem a rušnou debatou dost po půlnoci…
Setkáváme se s ředitelem místní školy.
Pepa Bouda - ředitel.
Úřad v Garniku.
Posezení s krajany u točeného piva...
..i s krajankami :-)))
Plně funkční mlýny. V údolí jich je pět.
A takhle to frčí...
Kempujeme a začínají kulinářské orgie :-))
Úterý 29.5.2007 – Nad ránem zapršelo a my po snídani vyjíždíme směr další česká vesnice – Rovensko. Hned za kempem nás překvapí podmáčená úzká cesta, zaříznutá do svahu a s třímetrovým srázem do potoka. První auto projíždí a bortí kamenný násep. Další auta již kloužou s nebezpečným náklonem směrem k potoku. Musí se jistit navijákem a tak než se tímto úsekem protáhne dalších devět aut, je skoro poledne. Po prudkém výjezdu zjišťuje Náča závadu na svém autě – prasklá zadní kost. Naštěstí jsme pár kilometrů od Gärniku a tak Orel naložil Náču s prasklým dílem a jedou hledat pomoc. Vesnice je vylidněná, všichni makaj na poli, přesto se podařilo nalézt místního kováře – strýčka Fandu, který zkušeně takřka na kolenou prasklou kost svařil. Začíná pršet a zbylá část výpravy čeká v prudkém výjezdu nad mlýnky. Úzkým úvozem se vracíme zpět a protahujeme se bokem podél stromů v úvozu. Náča hned kost vrací zpět na původní místo a vyrážíme výjezdem dál směrem na Rovensko. Dostáváme se na hřebenovou cestu, která končí u samoty a dál již nevede. Otáčíme se a v lesním úseku část výpravy sjíždí po bahnité cestě a je tu další problém. Baťoh se svým autem sjel z cesty ze srázu a opřel se o strom. Naviják mu již nemaká a tak s pomocí kladek kolegové svými navijáky Baťoha vytahují. Nalézáme další hřebenovku, která končí prudkým klikatým sjezdem. Sjíždíme do vesnice Sopotu Nou. Najíždíme do údolí a po červené značce jedeme výjezdem, který se zvedá k hřebenovce vedle Rovenska. Z hřebenovky je krásný pohled na „panoramata“ jižních Karpat. Rovensko je vesnice na horském hřebeni 866 m n. m. Vjíždíme na náves, kde povykládáme s krajany, navštívíme kostel, který je připraven na večerní mši. Potkáváme kolegu z Prahy s Discoverou a spouštíme se do údolí po cestě na Liubcovou. Už se stmívá, míjíme křižovatku, dáváme se doleva a podel říčky jedeme směrem do hlubokého údolí. Hledáme kemp a po chvíli se objevuje loučka u říčky. Přebrodíme k ní řeku, rozděláváme oheň, což se nám ve vlhkém prostředí moc nedaří. Ochlazuje se a v noci se někteří budí zimou… a jiní žízní…
Ačkoli to nevypadá po dešti humózní půda pěkně klouže.
Přicházejí ke slovu navijáky.
Náčova kost :-))
Individuální akce v podání aktérů Baťoh a Šulda.
Konečně jsme se vydrápali na horu.
Přijíždíme do Rovenska. Místní se chystají na večerní mši.
Středa 30.5.2007 – Vstáváme do sluníčka a zkoušíme si brod směrem k cestě prodloužit. Chce to pro kameru nějaké záběry… Pokračujeme po cestě do údolí a hledáme nějaký výjezd. Po několika pěkných trialových vložkách odbočuje Náča vpravo do výjezdu. Vypadá dost zajímavě a někteří sahají po navijáku. Po chvíli však cesta končí a tak se vracíme k potoku a pokračujeme dál proti proudu. Cesta se zúžuje a najednou končí vymletým úsekem, který je nesjízdný. Zklamaní otáčíme auta a sjíždíme stejnou cestou zpět dolů do údolí. Blíží se večer a tak na paloučku u řeky kempujeme. Gumídek se ujímá svého kulinářského náčiní a tentokráte připravuje grilované klobásky. Večer zakončujeme debatou u ohně se Svijanským v ruce...
Orel se svým krasavcem zdolává koryto potoka.
Náča opět boduje...
možná si dal Red Bull...:-))
Šup do koupele.
Gumídek rozprostřel trochu zelené metalízy po mezi :-))
Když to nejde po suchu ...
...tak to jde vodou.
Čtvrtek 31.5.2007 – Po snídani sjíždíme do civilizace natankovat naftu. Pumpa je v Liubcové u Dunaje. Po natakování se odpojuje od výpravy David, který jede domů z rodinných důvodů. Zbytek výpravy jede podél Dunaje do Berzasci, kde na nás z výboru mává chlapík. Zastavujeme, dáváme se do řeči samozřejmě v češtině. Místní rodák je dalším z krajanů a navíc starosta místní obce. Navádí nás na cestu do Bigäru a prosí nás, ať se stavíme v místní hospůdce na pivo. Po dvaceti kilometrovém výjezdu údolím sjíždíme do Bigäru a zastavujeme u místního kostela. Chlapík na nás již čeká u hospůdky a kyne ať jdeme na pivo. Dáváme se do hovoru s místními krajany a necháváme si doporučit náročnou trasu po žluté značce do Eibenthalu. Vyprovází nás strýček Franta s přezdívkou „Pisorák“ na svém motocyklu. Cesta je chvílemi dobře offroad a po deseti kilometrech, téměř za tmy kepujeme na hřebeni. Rozděláváme oheň a Gumídek se pouští do extra guláše „co dům, respektive auto, dá“. Z vyprávění místních jsme vyplašení z medvědů. Franta popisoval medvědy velikosti víc jak dva metry s váhou 500 kg. Všichni se drží pohromadě a venčit se chodíme téměř k ohni a radší ve dvou. Dáváme si „šlaftruňk“ ať se nám klidně spí…
Tankujeme u pumpy s obsluhou.
Mediálně známý Bigar.
Místní kostel.
Pátek 1.6.2007 – Den návratu se naplnil. Sjíždíme do Eibenthalu, povyprávíme s místními krajany a dáváme si ještě offroad kolečko nad vesnicí. Začíná se kazit počasí, blíží se 13tá hodina a tak sjíždíme na silnici k Dunaji. Vymotnujeme volnoběžky a vše je připraveno k cestě domů. Podle GPS nás čeká 1079 km do Liberce a cca 15 hodin cesty. Sjíždíme do údolí Dunaje, který nás fascinuje svou mohutností. Dostáváme se na pobřežní silnici, odbočujeme vlevo a směřujeme k lázeňskému městu Orsova. Sledujeme tok Dunaje, míjíme monastýr, přejíždíme most a po levé straně na nás vykoukne mohutný obličej vytesaný do skály. Zastavujeme, fotíme, točíme na kameru a jsme unešeni velikostí díla. Do Orsové je to pár kilometrů a tak po chvilce sjíždíme do města. Zastavujeme natankovat, projíždíme městem, sledujeme nábřeží a přístav. Blížíme se k poslední křižovatce ve městě, kde se napojujeme na silnici č. 6 a vkliňujeme se mezi kamiony. Chuť na čorbu – místní polevku, byla sinější a tak po pár kilometrech stavíme u motorestu. Dáváme si fazolačku i s nášupem a po hodině vyrážíme směrem na Timisoaru. Silnice se v dlouhém úseku opravuje a tak se 80ti kilometrovým úsekem plazíme víc jak dvě hodiny. Konečně pořádná silnice a tak to začíná utíkat a po hodině projíždíme Timisouarou a zastavujeme u známe pumpy natankovat. Po krátkém odpočinku vyrážíme na Maďarské hranice. Po průjezdu Szegedu najíždíme na dálnici směřující k Budapešti. Je noc, stíhá nás pořádná průtrž mračen, ale pokračujeme v cestě až za Budapešť. Za Tatou kempujeme na odpočívadle. Dáváme si popůlnoční maďarskou gulášovku a unaveni uleháme naposled do svých stanů.
Další česká vesnička - hornická, doloval se tu antracit.
Einbenthal jako na dlani.
"Jo loni ještě byla práce v dole" říká zdejší rodák.
Jedeme podél Dunaje.
Sobota 2.6.2007 – Budíček v půl sedmé, rychlá snídaně a vyjíždíme na dálnici. V osm přejíždíme Slovenské hranice a blížíme se k Bratislavě. Průjezd Blavou je snadný po novém sice nedokončeném obchvatu. Po desáté přecházíme Slovensko-České hranice a na první pumpě u Břeclavi tankujeme. Blíží se čas oběda a tak se pořádně nacpeme v místním motorestu. Jídlo bylo skvělé, ale zbytek cesty máme před sebou a tak skáčeme do aut a brzy míjíme Brno. Po D1 jedeme přes Prahu a cca v 15 hodin přijíždíme do klubových prostor do Vratislavic. Zarostlí, špinaví a unavení vytupujeme z aut a rychle se dělíme o zážitky s nejbližšími. Expedice Banát 2007 je úspěšně za námi… Krásné hory, panenská příroda a srdečnost Českých krajanů jsou zaryty hluboko do paměti. Určitě se do Banátu vrátíme a budeme pokračovat s pomocí českým krajanům.
Posádky:
Off road Řidič Mitfára
1. Nissan Patrol GR 61 Richard Luhan – „Náča“
2. Nissan Patrol GR 61 Jirka Jirman – „Orel“
3. Nissan Patrol GR 60 Jarda Grepl – „Jágr“ Honza Gargela
4. Nissan Patrol GR 60 Martin Škoda – „Baťoh“ Peter Bajus – „Čobol“
5. Nissan Patrol GR 60 Zdeněk Medek - „Hrobník“
6. Nissan Patrol GR 60 Wagon Zdeněk Režný – „Gumídek“
7. Nissan Patrol GR 60 Wagon Petr Došek – „Monty“ Pavel Došek
8. Nissan Patrol GR 60 Wagon David Štupl – „Šlupka“ Petr Kerhart
9. Nissan Patrol GR 60 Wagon Petr Zavřel – „Šulda“ Martin Kouba - „Koule“
10. Nissan Patrol GR 60 Wagon Petr Oulehle – „Skín“ Martin Oulehle – „Skín junior“